Vzdělaný král Václav, od útlého dětství vychovávaný k panovnickému poslání, se vladařským povinnostem nevěnoval právě s chutí. Měl rozpory s vyšší šlechtou a ambiciózním pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Půldruhého roku po jeho nástupu vypukla v Českém království epidemie moru v dosud nepoznaném rozsahu. Úbytek obyvatelstva vedl k úpadku celých oblastí. Donedávna kvetoucí země se ocitla v krizi, kterou lidé chápali jako projev božího hněvu a hledali z ní východisko. Začala občanská válka. Výsledkem byl prudký mezinárodní pokles autority českého státu a roku 1400 sesazení Václava IV z trůnu římského krále. V roce 1402 byl uskutečněn pokus o jeho uvěznění.
